Klidně budu stát frontu na banány...

 Napsala mi jedna známá. Že prý klidně bude stát frontu na banány, klidně bude chodit do prvomájových průvodů, klidně a ráda bude volit jednu stranu. Klidně... Prý by dnes zvonil klíči jen idiot.

 Doslova mi vynadala za to, že jsem se snažil v roce 1989 šířit náladu o tom, že bude líp. Psala mi, že kdyby věděla, kam nás to cinkání klíči zavede, nikdy by necinkala. Místo vlády jedné strany, která ale prý dávala jistotu, zde máme vládu stran, které nám nedávají záruku ničeho a kradou jako straky. Jak prý tomuhle můžeme říkat demokracie? A zakončila to tím, že volit už bude jen a pouze KSČM...

 Co na to říct? Jak argumentovat? Je smutným faktem to, že realita dneška dává velké argumenty do rukou těch, kdo by se chtěl někam vracet. Je to obrovská ostuda současných i nedávno minulých politiků. Je to potvrzení faktu jejich neschopnosti a často i jiných zájmů. Pro mne je otřesné, ale bohužel zároveň i pochopitelné to, že spousta lidí začíná uvažovat tímhle směrem. Protože, co konkrétního hmatatelného přinesla ona porevoluční doba lidem, kteří nemají nějaké zvláštní ambice, krom toho, že chtěji v klidu žít? Vůbec NIC! Naopak, vzala jim to, na co sázeli, s čím počítali jako s jistotou. Prostě ty demokratické vlády jim naslibovaly jistoty desetinásobku asi jako Koženého fondy, ale ve finále je vytunelovaly stejným stylem. A oni si přijdou vycucnuti a odhozeni systémem někam na okraj. Jako odpad, který se recikluje jednou za čas, když je zapotřebí odevzdat hlas zase nějakému tomu pašíkovi v honbě za korytem.

 Je smutné, že komunisté posilují, je smutné, že jim k tomu nahrává každá vláda z těch polistopadových. Naprostí diletanti a zkorumpovaní rádoby politici, kteří vůbec nehleděli na zájmy lidí, ale vždy šlo jen a jen o koryta. Je výsměchem když je oceněn za boj s komunismem p. Klaus. Člověk, který už bude jednou navždy spojen s onou neslavnou privatizací, s tím památným zhasnutím. Člověk, který si vsadil na kartu oposmlouvy a člověk, který pošlapal lidská práva v souvislosti s jeho "slavnou" amnestií. Když vezmu toto vše v potaz, vychází mi jediné... Nelze se prostě divit lidem, kteří zažili režim minulý a mají srovnání. Ono to často není jen o nějakém majetku. Ono je to často hodně i o pocitech. A uznávám, není to zrovna moc fajn.

 V závěru mi ta paní ještě napsala: "Kašlu na shnilý banány, kašlu na tý paskvily z Číny, co nám nabízejí ty slavné hyper-super, já si klidně stoupnu zase do fronty, pokecám s lidmi o běžných věcech a když na mne ty banány nezbydou, bude mi to fuk. Hlavně, že budu vědět, že mám na nájem a když se mi něco stane, tak mi taky někdo pomůže..."

 Je mi smutno z toho, že se mi blbě argumentuje... Vlastně ani nemám čím. Je před volbami a bylo by možná fajn, kdyby kterákoliv z těch rádoby demokratických stran řekla: "Podělali jsme to a jsme si toho vědomi! Chceme to dělat už konečně jinak. Dejte nám ještě poslední šanci a nevolte komunisty." Pomohlo by to, nebo je už pozdě?

 Pěkný den.