No pokud jste vojákem, rozhodně pokud jste byl vojákem ČSLA, tak víte, že nejprve musíte rozkaz vykonat a pak si můžete stěžovat.

Pokud ovšem ten rozkaz není vyloženě nesmyslný, což se v případě Pohůnka evidentně nestalo.

Tak tahle úvaha se vám poněkud nepovedla. Sledovačka je pro toho Pohůnka zřejmě normální práce, každodenní chleba. (To je jedna z metod práce všech zpravodajských služeb na světě. A může se vám to i nelíbit.) Tak proč by měl odmítnout splnění rozkazu? Nedostal rozkaz někoho zastřelit, tedy rozkaz, který by byl proti lidskosti atd. ... Co já vím, tak o rozkazech se ani nehlasuje, ani je neprobírá odborová organizace. Konečně, zkuste dnes v nějaké velké firmě diskutovat o pracovním příkazu, byť jen s mistrem/vedoucím úseku a pod.

Dovoluji si s vámi nesouhlasit.

Ne proto, že bych nechápal jak to myslíte a co tím chcete říct, ale proto že jste poněkud podlehl demagogii. Ono totiž není souměřitelné někoho sledovat a na někoho střílet. A on přece nedostal rozkaz střílet. On dostal rozkaz někoho sledovat. To byste také odmítl? A z jakého důvodu, když by to byla vaše běžná práce. Pokud přijmu vaše příměry, tak bych to pojal asi takto:

Když vám dá nadřízený rozkaz změřit průchodnost určité ulice, jestli tam projede transportér (jak píšete byl jste u útvaru školen) na zásah - odmítl byste ho? Proč? Pokud budete tvrdit, že ano, tak z jakého důvodu? Zkuste to upřímně k sobě zvážit...

Na vojně se plní oprávněné rozkazy a pak si můžete stěžovat. Když vám řeknou skočit z okna, není to rozkaz k němuž je jakýkoliv váš nadřízený oprávněn, když vám řeknou střílej při ochraně muničáku na zloděje - budete střílet? Myslím, že asi ano...

Zde musím s panem Macháčkem souhlasit, Romane. Váš postoj je dosti naivní a malinko také čpí tím, co já dobře znám. Nouzí o téma. A té by měl člověk odolat a čekat, dokud výživné téma nepřijde. Ale já radím a sám to nedělám.

Pohunek nešel střílet na třídního nepřítele, jen sledoval jednu ženskou.Vaše srovnání je hodně demagogické.

Ona je ale otázka, na čí rozkaz?

Víte to je jen nezkušenost. Vojáci opravu musejí poslouchat. A pokud byste si myslel že tomu tak není, dovolím si vám doporučit román Černí baroni. Spekulující cívilové si myslí že mají na všechno čas. To vojáci nemají. A to se neměnilo v osmnáctém, dvacátém a nebude se to měnit ani v jedenadvacátém století. Vojáci totiž poslouchají rozkazy. Jsou to vojáci. Nikoli pidalové.

Narozdíl od Vás na to nemají čas.

Jenda

Volně by se dalo říct, že nejenže nemají čas, ale ani rozum... Smutný.