Vážený autore, pravdu máte i nemáte. Já nastupoval do téhož vlaku svědomím, že se poměrů, které by se mi líbily, třeba nedožiji. S vědomím, že se musí vyměnit nejméně dvě generace, než z lidí zmizí nános těch minulých čtyřiceti let.

A že je potřeba, aby každý, kdo chce, aby to šlo k lepšímu, pro to něco udělal.

Jedna chyba se stala. Neměl to být samet, ale šmirglpapír.

Jo a ten nejhrubší šmirglpapír a některé místa vícekrát.

S některými důchodci se pravidelně stýkám-  bývalá kolegové i přátelé. Není mezi nimi jediný žebrák. Kupodivu si většina z nich může dovolit koupit si třeba televizi za 10-15 tisíc, kupují normální jídlo...

"Nestavěl jsem ani koleje a ani jsem nebudoval jízdní řád. Cítím ale vinu, že jsem tady nechal spolu s mnoha dalšími cestujícími jízdné zmetkům. Vadí mi to..."

Tak si ani nestěžujte.

P.S. Nemám pocit, že je to dokonalé, ale jsem rád, že jsem se toho dožil.

A hlavně, nestěžuji si, jak to někteří, rádi a ochotně dělají.

Pěkně napsané. Romane v tomhle rozjetém vlaku bohužel chybí záchranná brzda. Ti parchanti ji před výjezdem odpojili. A průser je ten, že jsme nechali tu brzdu odpojit ty, kteří by měli být ihned od 89-tého, až doposud v kriminále.

V důchodu se mám skutečně lépe. v práci jsem sotva vyšel do další výplaty, nyní utrácím jako král. A to mám běžný průměr jako drtivá většina důchodců. I důchodci, které znám, se  mají poměrně dobře. Za minulého režimu museli VŠICHNI důchodci počítat každou korunu. I můj děda, který měl dobré postavení. Přestože byl ředitelem školy, bral důchod kolem 600 kč! Na tehdejší dobu to byla žebračenka. Finančně mu musely pomáhat jeho sestry.

Měl byste napsat knihu jak  to děláte. Půjde na dračku ... a myslím to upřímně, ne jako Standa Gross kdysi na plakátech 

Lidé jsou nasr...., jistě jste se trefil na citlivou strunu. Obecně dobře popsaná skutečnost, ale chybí data a jména viníků.

Víte jakou jste udělal největší chybu? Že jste z toho vlaku vystoupil. Základ je vydržet a nevystupovat, jedině tak máte naději, že do té vytoužené stanice dojedete 

Vidíte to Romane, vy jste nastoupil na vlak a já čekal povodeň, která smete vše, i tak se stalo. Teď počítám škody, ale hlavně, že se hladina vody vrácí do svých břehů, což potrvá aspoň další jednu generací. A o tom je život. Netrpělivci brblají a ti, co věří, že poteče čistá voda a dělají proto vše, aby tekla, ti se ji nakonec dočkají. Tak to mám já blázen optimista.

Romane    Máme poučení, že nejlepší je kašlat na vlaky a chodit po svých!

Koleje a jízdní řád tohoto vlaku dělali lidé, kteří tady žili a byli, žádní marťani (možná ten jízdní řád dělali ve spolupráci s nějakými zahraničními experty) nikdo jiný tady nebyl. A jací lidé jsme my tady byli? Komunisti, STBáci, veksláci, zelináři, šmelináři drobní zlodějíčkové rozkrádající socialistický majetek. Kdo nekradl okrádal svoji rodinu. Schopní lidé byli buď zavření, znechucení komunistickou šikanou, nebo už dávno v cizině. Co jste od nás, kteří jsme tady zbyli zavření za železnou oponou  zblblí Rudým právem a televizními novinami mohl očekávat?